Představte si, že by byla ampulka s chemickým roztokem, díky které byste uviděli sami sebe v několika světech i verzích. Sebe jako bezdomovce, úspěšného vědce, průměrného člověka…. Fantastické? Divné? Šílené? Absurdní? S tímhle se musel hlavní hrdina vyrovnat. Nebo snad jen dočista zešílel? Utkvěl v jednom bodě života? Má schizofrenii? Má rakovinu? Každopádně to nemá jednoduché.
Poslední vzpomínky má na svou milovanou ženu a syna. Taky na to, že ho někdo unesl a bil. Pak je tady a ničemu nerozumí. Najde novou kamarádku, která mu pomůže odhalit pár tajemství. Společně se vydají hledat jeho svět. Jenomže nacházet úplně ten stejný život je jako Sisyfovská práce. Povede se jim to společně? A jestli jo, jak pozná rodina skutečnou verzi jeho osobnosti? A co ostatní verze? Návrat bude složitý a on bude muset jednat rychle.
Můj názor: Temná hmota má svoje grády. Takové sci-fi já můžu. Procházení několika dimenzemi a zjišťování, jestli se hlavní hrdina dostane tam, kde to zná… To zkrátka spisovatel Blake Crouch trefil do mého gusta! Ráda bych mu chtěla poděkovat za takovou čest, přečíst si jeho dílo. Stálo za to! Až do posledních stran jsem si čtení užívala.
Koho takové téma láka, mohu jen doporučit!
